spona
spona, 1. archeol. součást oděvu (spínadlo), postupem doby funkční šperk. Části s. (jehla, vinutí-pero, lučík a zachycovač jehly) podléhaly rychlým změnám, zvláště lučík se stal ozdobným krytem; s. jsou proto důl. datovací pomůckou v archeol. Rozvoj s. od ml. doby bronzové do řím. období; 2. anat. viz symfýza; 3. jaz. kopula - sloveso být, bývat (modální a fázové obměny: má být, začíná být) jako slovesná část jmenného přísudku, nesoucí mluvnické významy (osobu, číslo, čas): je Čech. Jako sponová ozn. někdy i slovesa vyžadující doplnění (mít, stát se).
