spojka
spojka, v.t. konjunkce - 1. opt. spojná čočka, soustřeďující rovnoběžné paprsky do jednoho bodu (ohniska); 2. stroj. součást, jíž se dvě jiné součásti spojují v celek tak, aby se přenášela síla a pohyb z jedné součásti na druhou; např. s. hřídelová: a) pevná (misková, kotoučová, korýtková); b) vypínací (zubová, elmag., třecí, kuželová, lamelová), která dovoluje hřídel spojit a rozpojit i za chodu; c) pružná; d) kloubová (kardan); e) hydraulická; 3. telefonní tech. vedení mezi dvěma články ve vícečlánkovém křížovém spojovacím poli. Spojky vycházejí z výstupů spínacích jed. jednoho článku a jsou rovnoměrně rozděleny na vstupy všech spínacích jed. následujícího článku; 4. filat. dvojice známek s jedním, popř. více kupóny mezi nimi, pocházející z téhož přepážkového archu; 5. jaz. konjunkce - neohebný slovní druh spojující větné členy nebo věty a vyjadřující jejich vzájemný mluvnický a obsahový vztah. Samy větnými členy nejsou. V.t. souvětí podřadné; souvětí souřadné.
