smysl
smysl 1. fyziologie schopnost živočichů a člověka přijímat a vnímat podráždění nebo podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí prostřednictvím smyslových orgánů. Energie podnětu vyvolává v buňkách nervový vzruch, který je veden nervovými drahami do mozku. Zákl. s.: zrak, sluch, chuť, čich, hmat, dále s. pro teplo, chlad, bolest, čas a prostor, s. statický (polohový). Živočichové mají různě vyvinuté s. a smyslové orgány. - Lidské smysly se neutvářejí jen na zákl. biol. zákonitostí, ale jsou formovány prací, praxí, životem ve spol., racionálním poznáváním a měněním skutečnosti; 2. psychol. význam; logická platnost určitého kontextu vztažená na obecnou či individuální ideu, realizovanou v konkrétní činnosti; opodstatněnost příčin a následků z hlediska cíle, jemuž je přiřazena určitá důležitost; vnitřní souvislost, která je nazírána jako platná; 3. jaz. (zpravidla o větě nebo textu) a) význam; b) myšlenkový obsah, souhrn informací, které uživatel jaz. spojuje s daným výrazem, rozumí-li mu správně a vhodně ho užívá. Výrazy s různým smyslem mohou mít tutéž referenci (jitřenka večernice ).
