smyčec

smyčec, součást smyčcových nástrojů sloužící k vyluzování tónů rozechvíváním strun. Části: prut opatřený nahoře hrotem a dole žabkou, na nichž jsou upevněny koňské žíně; žíně se potírají kalafunou. Pův. měl s. tvar primitivního luku.


zpět