slovník
slovník, soupis jaz. jednotek či hesel; s. se dělí na a) jazykové, např. překladové (dvou- a vícejazyčné), výkladové (zachycující slovní zásobu z různých aspektů: s. spisovného jaz., nářeční, slangové, terminolog., výslovnostní, pravopisné, etymolog., frazeolog., synonymické, frekvenční, kodifikační; normativní), abecední (konvenční a retrográdní - zpětné), pojmové (tematické, sémantické); b) věcné (naučné obecné a speciální, oborové; obrazové) a podle určení věd. nebo praktické aj. - Nejst. české s. jsou ze 14.st. (zvl. Klaretovy), v 16.st. nejdůl. s. Adama z Veleslavína. C. slovní fond doby obrození zachytil Jungmannův Slovník česko-německý, dnešní češtinu Příruční slovník jazyka českého (1935-57), Slovník spisovného jazyka českého (1960-1971) a Slovník spisovné češtiny (1978). V.t. encyklopedie; kodifikace; lexikografie; lexikon; tezaurus.
