slovakistika
slovakistika [-ty-], vědní obor zkoumající sl. jaz. a liter. Rozvíjí se od vystoupení A. Bernoláka koncem 18.st. v návaznosti na rozvoj slavistiky a bohemistiky. - Zákl. věd. s. položil svými jazykovědnými a lit. pracemi Ľ. Stúr, tvůrce spisovné slovenštiny; v jeho jazykovědné práci pokračovali M. M. Hodža a M. Hattala a díky jejich úsilí se štúrovská slovenština mluvnicky ustálila (v.t. slovenský jazyk); význ. úlohu dále sehrála Czambelova spisovná kodifikace. Sl. liter. nacházela od zač. obrození místo v pracích lit. badatelů i spisovatelů (B. Tablic, P. J. Šafařík), systematicky ji zpracoval Stúrův spolupracovník J. M. Hurban, zakl. prvého odb. čas. Slovenské pohľady na vedy, umenie a literatúru. Věd. zákl. sl. lit. hist. položili J. Vlček a J. Škultéty. Institucionální základnu poskytovaly Slovenské učené tovarišstvo v Trnavě (zal. 1792), Ustav reči a literatúry československej v Bratislavě (zal. 1803), Matica slovenská a čtenářské spolky. Trvalý rozvoj s. nastal po 1.svět. válce, avšak období burž. republiky vneslo do s. problém čechoslovakismu, který vyvolal slovenský obranný jazykový purismus podle úzu Matice slovenské (jádrem sporů o spisovnou slovenštinu se stalo prvé vydání Pravidiel slovenského pravopisu. 1931, koncipované jako program sblížení sl. a č. jaz.); hl. tribunou byl čas. Slovenská reč. Ediční činnost zabezpečovaly Učená spoločnosť Šafárikova, Slovenská učená spoločnosť a zejm. Matica slovenská. Změna spol. podmínek po 2.svět. válce podnítila rozmach s., na Slovensku se rozvinulo vysoké školství, působí věd. ústavy AV SR; vznikla souhrnná díla mluvnická (E. Pauliny, J. Ružička), slovníková (Slovník slovenského jazyka, Pravidlá slovenského pravopisu 1953), stylistická a literárněvědná (A. Mráz, A. Matuška, S. Smatlák, M. Pišút, J. Mišianik. J. Števček; souborné Dejiny slovenskej literatúry I-V). Centry s. jsou pracoviště AV SR: Jazykovedný ústav Ľ. Stúra (čas. Jazykovedný časopis, Slovenská reč ) a Literárnovedný ústav (čas. Slovenská literatúra) a filoz. fakulty univ. v SR.
