slepohluchoněmota
slepohluchoněmota, kombinovaná vada vyznačující se ztrátou zrakového i sluchového vnímání buď od narození, nebo v raném dětství. Došlo-li ke ztrátě zraku a především sluchu později, tj. v období již vytvořené zvukové řeči, hovoří se o slepohluchotě. Celkového rozvoje osobnosti slepohluchoněmých i slepohluchých lze dosáhnout systematickou aplikací metod a prostředků speciální pedagogiky.
