stánek úmluvy
stánek úmluvy, řec. skinia - starožid. přenosný chrám, zbudovaný v bibl. podání podle vzoru, zjeveného Mojžíšovi na hoře Sinaj; podle Starého zákona místo určené pro kontakt s bohem, kde se údajně projevovala božská moc; místo duchovního spojení mezi člověkem a bohem; v náb. pojetí starověkých Izraelců znamení boží přítomnosti prostřednictvím bohem určeného a dohodnutého znamení (někdy též ,,stánek svědectví" či ,,příbytek svědectví"). Podle jedné z verzí byl s. ú., kam se uchyloval Mojžíš a odkud neodcházel Jozue, vzdálen od tábora Izraelců, podle jiné uprostřed něho (,,bůh ve středu Izraele"). Podle starozákonního líčení se pravděpodobně jednalo o sakrální stavbu s dvěma částmi (větší svatyní, menší svatyní svatých), v níž byla uchovávána archa úmluvy. Některé výklady předpokládají obdobné stavby již ve st. dobách (posvátné eg. stánky), jiné pokládají zmínky o s. ú. za retrospektivní odraz složité struktury chrámové bohoslužby (s. ú. jako předobraz kř. chrámu). Stálé místo nalezl s. ú. v Sílu, po jehož zničení Pelištejci a po vystavěnt Salomounova chrámu pozbyl náb. významu.
