skřítek
skřítek, 1. v čtenářských vydáních pohádek synonymum trpaslíka, který byl jako typ do českého folklóru přenesen zejm. z německé literatury; též důlní skřítek, horní duch, obecně v českých zemích zvaný permoník; 2. v lidovém podání nadpřirozený pomocník, který slouží tomu, kdo se stal jeho majitelem. S. lze vypěstovat (nošením vejce černé slepice devět dní v podpaží bez mytí a modlení), získat koupí od hauzírníka (krabička štěstí), vnést do domu v podobě zmoklého kuřete nebo nalézt na křižovatce v nové vestě, kterou tam položil předchozí majitel. - Výraz je doložen už ve staročeštině (škrietek); v českých dialektech bývá různě obměňován: škrátek, křístek, ale i špírek, špierátko, šotek, plivník, plevec, hanšpígl, heršpígl, anciáš, raráš, rarášek, jarošek. Při oslovení bývá nazýván Kuba. Koňský handlíř nebo forman míval pikulíka, aby měl pěkné koně. S. v noci tropí hluk, dráždí psy, tříská tkalcovským stavem. S. se nelze zbavit jinak než přesně vymezeným způsobem a to pouze třikrát, poslední majitel propadá peklu. Při pokusu o utopení s. ve studni je s. zpátky doma ve světnici dřív než hospodář, sedí na peci a volá: Už se suším! (Uš ša šuším!) Na radu moudrého žebráka dá majitel skřítka ušít novou oděvní součástku a v ní ho zanese na křižovatku. Tento motiv odpovídá obecné představě, že pomocný duch domu odchází, je-li mu darován (jako je zvykem jednou do roka obdarovat služebnictvo a čeleď) nový oblek.
