senátoři
senátoři [lat.], ve starověkém Římě nejvyšší spol. třída (ordo senatorius), z níž byli voleni členové senátu (patres conscripti). S. byli velkostatkáři a nejvyšší úředníci; nesměli se zabývat fin. podnikáním. Pův. mezi ně patřili jen patriciové, od 4.st. př.n.l. plebejové a od Caesara i občané z provincií. Příslušnost ke stavu s. se stala dědičnou. Za dominátu byli senátory potomci senátorů bez omezení a všichni, kteří dosáhli vyšších úřadů.
