selen
selen [-lé-, řec.], selenium, Se - chem. prvek VI.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 34, relat. at. hm. 78,96, t.t. 217 °C, t.v. 685 °C; objeven 1817. V přírodě provází sulfidy. Získává se z úletů při pražení sulfidů a z kalů olověných komor při výr. kys. sírové. Zákl. alotropickou modifikací je šesterečný, tzv. šedý s., který vede ve tmě el. proud nepatrně, na světle mnohonásobně více. Používá se např. ve fotočláncích, v usměrňovačích el. proudu, k barvení skla na růžové, červené a žlutočervené odstíny. Ve slouč. má oxidační číslo - II, IV, VI. - Slouč. s. např.: oxid seleničitý SeO.
