scholastika
scholastika, adj. scholastický a scholastická - školská filozofie - středověké učení, které filoz. prostředky vykládalo a obhajovalo círk. dogmata a náb. svět. názor. Písmo svaté, výroky círk. autorit a ideje ant. filoz. (Platón, Aristoteles), přizpůsobené daným cílům, byly základem pro scholastické filozofování. Spor o universalia (o povahu obecných pojmů, jejich reálnost) zaujímal ve středověké s. důležité místo. S. prošla třemi obdobími: ranou (9.-13.st.) charakterizuje převládající neoplatonismus (Johannes Scottus Eriugena, Anselm z Canterbury, Averroes, Avicenna, Maimonides); ve vrcholné nebo "klasické" s. (14.-15.st.) převažuje "křesťanský aristotelismus" (Albert Veliký, Tomáš Akvinský); pozdní s. odráží ve sporech mezi kat. a protestantskými teology boj kat. církve proti reformaci. Později vliv s. upadá v souvislosti s vývojem pokrokového myšlení (Descartes, Hobbes, Locke, Kant, Hegel). - V 19. a 20.st. dochází k oživování s., která tvoří východisko různých směrů kat. filoz. a teologie (tomismus, platónsko-augustiniánská škola, františkánská škola) a z části teologie protestantismu (oživování učení P. Melanchthona).
