satisfakce
satisfakce [-ty-, lat.], 1. zadostiučinění, prohlášení o bezúhonnosti; 2. právo náhrada za utrpěné bezpráví; v mez. právu odčinění morální povahy. Jejím cílem je uspokojit uražený práv. cit poškozeného státu. Provádí se např. ve formě politování, vzdání poct státní vlajce, potrestáním provinilé osoby.
