samopohyb
samopohyb, vnitřně nutná změna soustavy pramenící z jejích vnitřních rozporů, které zprostředkovávají působeni vnějších faktorů. Koncepce s. se od samého počátku filozofie střetala s koncepcí vnějšího podnětu nebo později prvotního hybatele. Světonázorový význam kategorie s. plyne především z jejího spojení s otázkou pocátku světa, prapříčiny svět. pohybu. Materialisté vyvozovali pohyb z hmoty samé, z pralátky nebo atomu, a odmítali nadpřirozené zdroje pohybu; pro idealisty je charakteristické hledání příčin změn v ideálním nadpřirozeném principu. Mech. materialismus však pro své metafyzické pojetí příčinnosti nedokázal čelit nábožensko-idealistickým představám o prvotním hybateli, formě všech forem, čistém aktu, to jest bohu.
