sídliště
sídliště 1. územně vymezené seskupení trvalých lidských obydlí, představujících jed. osídlení (město, vesnice); zahrnuje vlastní obytné objekty, výr., hospodářské a tech. objekty a zařízení občanské vybavenosti. - Historicky se podle situace v terénu rozeznávají s. rovinná a výšinná, podle půdorysu kruhová, řadová (ulicová) a shluková (s nepravidelnou zástavbou). Podle typu jsou s. centrální, s ústředním prostorem tržiště a k němu pravidelně řazenými bloky zástavby; řazená (ulicová), vznikající podél cesty, s tržištěm vytvořeným rozšířením ulice; pravidelná, vycházející z řím. castra s pravoúhle se protínajícími komunikacemi; podhradní, vyrůstající při feud. nebo círk. sídle, k němuž směřují cesty; ideální, uskutečňující racionální um. záměr (města barokní a renes., ale též novodobá); 2. obecně užívaný neodborný název pro nové obytné celky na okrajích měst a obcí.
