rys odborně
rys [něm.], psychol. relativně stálá vlastnost (dispozice) psychické výbavy člověka, zakotvená ve struktuře osobnosti, jejímž prostřednictvím charakterizuje individuální projev jedince; psychický faktor vykazující vysoký stupeň (míru) konzistence v čase; zákl. prvek popisu osobnosti vyvozený z pozorovatelných projevů člověka, vztahovaný k osobnostní struktuře v rámci interakce subjektu s prostředím.
