ruské divadlo
ruské divadlo, zmiňováno od 11.st. Ve středověku působili potulní skomorochové (nejst. již v l l.st.). V 16. a 17.st. nastal rozmach lid. her, provozovaných skomorochy a potulnými loutkáři (ustálená postava Petrušky). V 17.st. pěstováno též div. školské a dvorské (1672-76, za cara Alexeje Michajloviče, první význ. pokus o dvorní div.). 1648 a 1657 vydány zákazy činnosti skomorochů (v rámci lid. slavností vystupovali nadále až do 18.st.). V 18.st. zřizovali šlechtici nevolnická div., v nichž jako herci vystupovali poddaní; rysy šlechtické kult. se tu prolínaly s lid. realismem. Současně vznikala veřejná div.: první Ruské státní profesionální veřejné divadlo, zal. 1756 v Petrohradě, se 1759 proměnilo v dvorní div. (základ souboru vytvořila pův. kočovná spol. herce F. G. Volkova); v Moskvě při univ. působilo od 1757 Univerzitní divadlo; 1780-1805 se rozvíjela v Moskvě činnost veřejného Petrovského divadla (uváděna činohra, opera i balet). 1805 ztratila moskevská div. samostatnost, přešla pod správu imperátorských divadel. 1806 zahájil v Moskvě činnost Moskevský dvorní soubor; na Petrovské divadlo navázalo Malé divadlo (zal. 1824, činohra) a Velké divadlo (zal. 1825, opera, balet). Od pol. 18.st. se utvářela klasicistní dramatika; zakladatelská osobnost A. P. Sumarokov, autor tragédií a komedií, ředitel Ruského státního veřejného divadla. V 2.pol. 18.st. se vyhranily žánry polit. tragédie, sat. komedie, komická opera, měšťanské drama a s nástupem sentimentalismu plačtivé komedie. Tendence k real. (D. I. Fonvizin) se v 19.st. rozvinuly v drama a scénický systém. Patrny v dramatech A. S. Gribojedova, A. S. Puškina, N. V. Gogola, naplno se prosadily v dílech autorů 50.-80.l.let (A. N. Ostrovskij, M. J. Saltykov-Sčedrin, I. S. Turgeněv, A. V. Suchovo-Kobylin, L. N. Tolstoj). Na jejich tvorbě vyzrála rus. herecká real. škola (M. S. Ščepkin, P. M. Sadovskij, A. J. Martynov). Romantickou tradici představoval v dramatu M. J. Lermontov, v herectví zejm. P. S. Močalov a M. N. Jermolovová. Konec století byl charakterizován nástupem psychol. realismu: v dramatice A. P. Čechov, M. Gorkij, režiséři K. S. Stanislavskij a V. I. Němirovič-Dančenko, zakladatelé Moskevského uměleckého divadla, MCHT (zal. 1898), později MCHAT (Moskevské umělecké akademické divadlo). Jako herci vynikli zvl. I. V. Moskvin, . L. Knipperová-Čechovová, L. M. Leonidov, M. P. Lilinová. Pod vlivem symbolismu psali na zač. 20.st. dramata L. N. Andrejev a A. A. Blok a působilo Nové činoherní divadlo V. F. Komissarževské v Petrohradě (1904-07). Proti naturalismu i proti stylizovanému symbolistnímu divadlu vystoupilo 1913 v Moskvě Svobodné divadlo (režisér K. A. Mardžanov); jeho program, osvobodit div. od nadvlády liter. a výtv. um. a obrodit ryzí divadelnost, naplňoval též režisér A. J. Tairov v Komorním divadle (zal. 1914). V.t. sovětské divadlo.
