ruská literatura
ruská literatura, vznikla na přelomu 10. a 11.st.; počátek je spjat s přijetím křesťanství a círk. slovanského jazyka (překladová liter.), brzy však vznikala i liter. původní (životy svatých, kázání a Nestorův letopis). Um. vrcholem r. l. 12.st. je Slovo o pluku Igorově. Nový rozvoj nastal až po letech tatarského jha (Zadonština) a zejm. v 16.st. za vlády Ivana IV. Hrozného (dějepisectví, publicistika). V 17.st. byla nově vytvořena liter. aristokratická (Simeon Polockij), začínala beletristická produkce s mravoučnou, sat. i zábavnou tendencí. Vznikala sylabická poezie, 1672 bylo zal. dvorské div. - V 18.st. se formoval rus. klasicismus, zesílil proud sat. liter., na niž navázal bajkami I. A. Krylov. V novém spisovném jaz. od 1750 vznikala tragédie (A. P. Sumarokov), óda (M. V. Lomonosov) a hist. epos (M. M. Cheraskov, 1733-1807). Ve 2.pol. 18. století sílily osvícensko-kritické tendence (D. I. Fonvizin) a rozvíjel se preromantismus (N. M. Karamzin, G. R. Děržavin, A. N. Radiščev). V 19.st. byla r. l. spjata s rus. rev. hnutím v jeho třech zákl. etapách: šlechtické, rev. demokratické a proletářské. V první fázi byli vůdčí silou děkabristé (K. F. Rylejev, V. K. Kjuchelbeker, A. A. Bestužev, A. I. Odojevskij, V. F. Rajevskij). Liter. tohoto významného období, které končí 1825, je prodchnuta osvícenstvím a vlasteneckým patosem. Druhá etapa vycházela ze syntetického díla A. S. Puškina. Zpočátku převládala poezie a veršované žánry, od 30.let nastal rozvoj romant. prózy, která vytvořila zákl. prózy real. (A. S. Puškin, N. V. Gogol). Předělem ve vývoji r. l. se stala 40. léta, kdy z liter. odešli nejvýzn. klasičtí spisovatelé (A. S. Puškin, M. J. Lermontov, N. V. Gogol) a do liter. začali pronikat více nešlechtičtí autoři. Pozornost liter. se soustřeďovala na celou spol. (naturální škola). Ve třetí etapě (1855-1905) převládla rev. dem. ideologie (pozdní V. G. Bělinskij, N. G. Černyševskij, A. I. Gercen, M. J. Saltykov-Sčedrin, N. A. Někrasov). V liter. dominovala próza, která usilovala spolu s ostatními druhy um. a filoz. o překonání forem západoevr. života a tematicky se zaměřila na zobrazení života rus. lidu. R. l. směřovala k epicky monumentálním obrazům (L. N. Tolstoj, I. S. Turgeněv), v nichž se rýsovalo i řešení tragických rozporů života jedince (F. M. Dostojevskij). Ke konci období se uplatňoval názor, že i nejvšednější úkony drobných lidí spoluvytvářejí život epochy v jeho rozvoji nebo zmarnění (A. P. Čechov); pocit vesmírné souvislosti života byl východiskem i rus. symbolismu (A. A. Blok, V. J. Brjusov, A. Bělyj, D. S. Merežkovskij). Na zač. 20.st. zesílila i real. orientovaná próza (M. Gorkij, A. S. Serafimovič, I. A. Bunin, A. I. Kuprin, zčásti L. N. Andrejev). Reakcí na symbolismus byly bás. směry akméismus (A. A. Achmatovová, O. E. Mandelštam) a futurismus (V. V. Majakovskij, V. Chlebnikov). - Ruská sov. literatura vznikla po VŘSR; řada nových autorů do ní vnesla své válečné i rev. zkušenosti (I. E. Babel, V. V. Ivanov, L. M. Leonov, K. A. Fedin, D. A. Furmanov, A. P. Platonov, A. A. Fadějev). Po VŘSR převládla poezie (V. V. Majakovskij, S. A. Jesenin, B. L. Pasternak, N. N. Asejev, E. G. Bagrickij, V. A. Lugovskoj). Tematické těžiště r. l. se přesouvalo od obč. války k budovatelskému úsilí, umělecké od experimentu ke krystalizaci zásad social. realismu, zákl. tvůrčího principu sov. liter., jehož průkopnickými díly byly Matka a Nepřátelé M. Gorkého. Vznikla velká syntetická díla (M. Gorkij, A. N. Tolstoj, M. A. Solochov, F. I. Panfjorov). - 2.svět. válka přinesla téma válečného hrdinství fronty i týlu a obětavosti lidu (A. T. Tvardovskij, O. F. Berggolcová, V. M. Inberová, B. L. Gorbatov, K. M. Simonov, L. M. Leonov). Nové impulsy přinesla 2.pol. 50.let a postup vědeckotech. rozvoje v sovětské společnosti; spolu s autory st. pokolení (K. G. Paustovskij, I. G. Erenburg, V. P. Katajev D. A. Granin, G. J. Baklanov, J. V. Bondarev) se prosadili prozaikové V. V. Koněckij, J. P. Kazakov, G. V. Semjonov, básníci A. A. Vozněsenskij, J. A. Jevtušenko, R. J. Rožděstvenskij, A. N. Arbuzov, A. M. Volodin, V. S. Rozov. Lit. věda se zabývala především problémy social. real. v jeho širším i užším pojetí (D. F. Markov), rus. nár. tradicemi v různých aspektech (D. S. Lichačov) a specifickou strukturou lit. textu (M. M. Bachtin, J. M. Lotman). Souč. liter. se zaměřuje na problémy života spol. a výrobní tematiku, spisovatelé se vracejí k tématu Velké vlastenecké války (V. G. Rasputin).
