rumunské vytvarné umění
rumunské vytvarné umění, vychází z tisíciletých tradic, na jejichž počátku jsou neolitické kultury, trácké kultury doby bronzové, vliv řeckých osad na černomořském pobřeží 8.-6. století př.n.l., getsko-dácká civilizace mladší doby železné 450 př.n.l. -106 n.l., římská kolonizace Dácie 106-275 n.l. a pronikání Slovanů v 6.-7.st. V souvislosti s formováním středověkých států na území Rumunska (Sedmihradsko, Valašsko, Moldavsko) se vytvořily regionální oblasti vývoje výtv. um. V Sedmihradsku, součásti feud. Uher, se uplatňovala rom. arch. (dóm sv. Michala v Albě Iulii), později (14. až 16.st.) ještě ve větší míře got. (Černý kostel v Brašově, hrad Hunedoara). Od pol. 16.st. pronikaly hl. do světské architektury prvky renesanční (zámek Deva). V období baroka převažovaly fortifikační stavby a kostely spjaté s protireformační činností (biskupský dóm v m. Oradea). Souběžně se rozvíjelo nástěnné mal., jež se v kat. kostelech vracelo k pozdně got. slohu, v pravoslavných k byz. palaiologovské renes. Um. ve Valašsku svérázně asimilovalo vliv Byzance. Arch. se inspirovala cařihradskými vzory zejm. ve 14.st. (knížecí kostel v Curtea de Argeş), v 16. st. se utvářel valašský nár. sloh, charakterizovaný trojlistým půdorysem a kupolemi na tamburech (biskupský chrám v Curtea de Argeş, kostel v Snagově). Mal. ikon navazuje na byz. deskovou malbu, někdy je přístup malíře real. pod vlivem západoevr. renes. Od 17.st. do první třetiny 18.st. převládal tzv. brïncoveanský sloh (podle knížete C. Brïncoveana) pozdní ohlas renes. s četnými orient. prvky, vyznačující se bohatě dekorovanými sloupy, arkádami a lodžiemi (palác Mogoşoaia, kostely Stavropoleos, Kretzulescu, Antim v Bukurešti). Koncem 17.st. se výrazně laicizovalo mal. V Moldavsku docházelo k pozoruhodnému rozmachu stavebnictví v 15.st., za vlády Štěpána Velikého. Moldavský sloh je um. hodnotnou syntézou domácí arch. byz. pův. se záp. got. (klášter Putna, chrám v Neamţu). Tento typ kostelů dostal v následujícím st. unikátní výzdobu vnějších zdí - fresky, jejichž barevnost a živost překonává strnulé byz. vzory (Moldoviţa na sv. RSR; Voroneţ a Arbore, sz. od Suceavy). V 17.st. se jako dekorativní prvek uplatnila kamenořezba (Dragomirna, sv. od Suceavy; chrám Tří svatých v Iaşi). Během 19.st., v období vytváření Jednotného nár. státu, se formuje nár. um., navazující obsahem i tech. na um. lid. a vstupující do kontaktu se soudobým evr. um.
