rozmanitost
rozmanitost, pojem, který v nejvšeobecnější formě odráží nekonečnou kvalitativní různost jevů materiálního světa. R. tvoří komplementární pojem k pojmu jednoty světa. Rozpor jednoty a r. světa hrál v dějinách filoz. významnou úlohu v boji mezi zákl. filoz. směry. Někteří mater. filozofové antiky převáděli r. světa na svébytnou, kvalitativně určitou pralátku: Thalés na vodu, Anaximenés na vzduch, Anaximandros naproti tomu považoval pralátku, která je základem jevů, za kvalitativně neurčitou (aperion). Eleat Parmenidés prohlásil za pravou substanci jediné, věčné, nedělitelné bytí a r. považoval za pouhý klam smyslů. Podobně Platón pokládal za pravou jednotu bytí ideje; rozmanité jevy materiálního světa jsou podle něho jen pomíjivé kopie idejí. V Kantově pojetí je rozmanitost názoru uvedena do jednoty apercepce činností rozmyslu. - Moderní věda vede k poznání, že je nemožné, aby se r. světa převáděla na nějakou konečnou základnu, ať už by to byla kvalitativně neurčená substance, kvalitativně určitá pralátka nebo ,,konečná" elementární částice. Hmota je svou podstatou jednotou rozmanitého, tj. existuje vždy v nekonečně mnoha kvalitativně různých formách, jejichž jednota spočívá v jejich materiálnosti.
