rozhodování
rozhodování 1. pojem charakterizující výběr mezi možnostmi v určité situaci jednání, volbu cílů a prostředků k jejich dosažení. Je momentem chování jedinců, spol. skupin, řízení organizací, institucí, společnosti. R. bývá vědomé, prosazuje se v něm hodnotová orientace subjektu r.; může být živelné, tradiční, zvykové, stereotypní, ale též uvědomělé a plánovité, může preferovat prospěch jedince nebo zájem celku, být důsledkem obj. poznání nebo pod vlivem emocionálních tlaků, předsudků ap. R. je předmětem teorie řízení, sociol. a psychologie; 2. ekon. soustavná činnost řídícího subjektu, představovaná množinou rozhodovacích procesů, jimiž subjekt řeší množinu rozhodovacích problémů. Rozeznává se zejm. r. strategi cké (provádí se na delší časový úsek, kdy nejsou známy všechny okolnosti průběhu budoucího vývoje), r. takti cké (směřuje k uskutečnění strategických cílů), r. i n d ivi d u áln í (řídící prac. rozhoduje sám bez účasti spoluprac.) a r. ko lektiv ní (přípravy rozhodnutí i jeho přijetí se účastní vybraná skupina lidí nebo celý kolektiv); 3. psychol. viz řešení problémů; 4. log. proces, kterým se zkoumá, je-li log. výraz v nějakém systému rozhodnutelný, tj. je-li v tomto systému dokazatelný nebo vyvratitelný (tzn. je-li dokazatelná jeho negace). Log. výraz lze rozhodnout pomocí důkazu nebo rozhodovací procedury, což je postup, který umožňuje v rámci nějakého log. systému o každém libovolném výrazu tohoto systému konečným počtem kroků rozhodnout, zda je tento výraz splnitelný, či nesplnitelný.
