romantismus
romantismus [-tyz-, fr.], myšlenkové a um. hnutí, které vzniklo v Evropě na přelomu 18. a 19.st. jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou soudobé spol. a human. ideály, které proklamovala fr. burž. rev. konce 18.st. R. odrážel prohloubení protikladů mezi individuem a společností, ideálem a skutečností, uměním a životem, v um. odpor proti strnulým normám předchozí klasicistické estetiky. - Jedna ze zákl. vývojových etap evr. liter. a um. 1.pol. 19.st. R. byl um. subjektivistickým a individualistickým, které přímo reagovalo na nové sociálně ekon. skutečnosti tehdejší společnosti. Proti klasicistickým pravidlům vyžadoval tvůrčí svobodu jedince (odtud rozvoj lyriky a míšení tradičních žánrů, např. uvádění groteskních prvků do tragédie), proti ant. vzorům vyzdvihoval nár. specifičnost a lid. tvorbu. Rozpory v soudobé spol. řešil r. buď únikem do fantazie, idealizované minulosti nebo vzdálených zemí (pasívní r.), nebo naopak úsilím o přetvoření světa (revoluční r.). Postavy romant. lit. děl se bouří proti spol. konvencím, nechtějí se podřídit zákonům; stávají se proto spol. vyděděnci, zbojníky, vězni, žebráky, tuláky, poutníky. Romant. hrdinové jsou silní jedinci, vyznačující se vášnivou citovostí. - Mezi nejvýzn. evr. literatury období r. patří liter. angl., fr., něm., maď. a ze slovanských rus. a pol. Vrcholnými představiteli angl. lit. r. byli básníci G. G. Byron, P. B. Shelley a prozaik W. Scott, ve Francii V. Hugo, A. de Musset, v Maďarsku S. Petöfi, v Německu H. Heine, v Polsku A. Mickiewicz, J. Słowacki, v Rusku M. J. Lermontov a A. S. Puškin. Význ. místo v evr. lit. r. zaujímá K. H. Mácha a spisovatelská generace Stúrova. - V hudbě období zhruba 1800-1900. Vyznačovalo se subjektivností hud. výrazu, pod vlivem liter. příklonem k fantazijním látkám, obdivem pro přírodu. Změnilo se postavení umělce-hudebníka ve spol.; přestal být závislý na feud. vrstvě a osamostatnil se. - Skladebně došlo k uvolnění klas. formy (hlediska tektonická podřízena stránce obsahové a výrazové) a stavebné pravidelnosti melodiky. Obohacena rytmická stránka (časté útvary tečkované, triolové, synkopické a nepravidelné) a harmonie (chromatika, časté modulace); barevný zřetel vedl k nové instrumentaci. Uplatňovaly se prvky lid. hudby (idealizace lid. tanců). - V rané fázi r. (asi 1800-30) se pěstovaly zvl. menší formy vokální (píseň, balada), v nichž bás. slovo napomáhalo výrazu, a klavírní (variace, fantazie, lyrický kus, idealizace tanců). Hlavní představitelé F. Schubert, C. M. von Weber, F. Mendelssohn-Bartholdy, R. Schumann, F. Chopin. Od 30.let 19.st. přinesl pronikavé změny novoromant., hl. formami se staly programní symfonie, symfonická báseň a hud. drama (H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner). S novoromant. souvisí vznik nár. hud. škol. V pozdním r. došlo (zvl. v symfonii) k určité syntéze klas. a romant. skladebných principů (J. Brahms, A. Bruckner) i k předjímání postupů hudby 20.st. (G. Mahler). - Romantismus v divadle (1. polovina 19. století) svým individualistickým zaměřením reagoval na novou sociální skutečnost rozvíjejícího se kap. a odrážel jeho vnitřní protiklady. Stál v opozici vůči tradici klasicistického div. a navázal na preromantismus 18.st. (hnutím Sturm und Drang, S. Mercier). Originálnost um. tvorby rozbila tradiční dělení žánrů na tragédii a komedii, usilovala o individualizaci postav a konkretizaci scénického prostředí. Manifestem r. se stala předmluva V. Huga ke hře Cromwell z 1827, v Německu na romant. div. silně působila tvorba W. Shakespeara. Svobodná imaginativní hra představ dramatika a určité zaostávání inscenačních metod div. vedly ke vzniku tzv. knižního dramatu. Romantické drama se rozvíjelo ve Francii (V. Hugo, A. de Vigny, A. de Musset), v Německu (A. W. Schlegel, H. von Kleist, G. Büchner), v Rusku (A. S. Puškin), v Polsku (A. Mickiewicz, J. Słowacki), v č. div. jej reprezentovala raná tvorba J. K. Tyla. Vznikaly nové žánry (melodram, osudová tragédie, lokální fraška). Romant. poetiku v herectví tvořila řada význ. osobností (E. Kean, Lemattre, L. Devrient, P. S. Močalov), scénické prostředí se individualizovalo tzv. místním koloritem s prohlubující se hist. věrností. Romant. linie se objevila v div. i později, v č. div. od 60.let (tzv. pozdně romant. div.; J. J. Kolár), od konce 19.st. v tzv. neor. (hry E. Rostanda, H. von Hofmannsthala). - Ve výtv. umění byl r. předznamenán angl. preromant. hnutím 1760-1790, které do um. tvorby přineslo nové podněty (zdroj inspirace v přírodě, lid. tvorbě, zdůraznění fantazijní složky umění), a učením J. J. Rousseaua. Proti intelektualismu klasicistické est. zdůrazňoval cit a dojetí a právo na tvůrčí svobodu. Vyzdvižením úlohy obrazotvornosti a individua, které je bezmocné vůči spol., dal průchod i iracionálním a mystickým idejím, jež vedly až ke kultu choroby a smrti. Charakteristickými rysy r. jsou obrazná a symbolická um. koncepce, kult přírody, exotismu, hledání "ztraceného ráje", proklamace návaznosti na minulost, adorace dětství, i tvůrčí nezávislost na tradici. R. (zejm. angl. malba) výrazně ovlivnil symbolismus a secesi, krajináři pak impresionismus v důrazu na subjektivní prožívání nálady. V něm. um. byl r. spojen s protiracionalistickým proudem pietistických hnutí a s novou vlnou novoplatonismu. Hl. představiteli romantického mal. jsou v angl. mal. W. Blake, W. Turner, v něm. C. D. Friedrich, P. O. Runge a nazaréni, ve fr. E. Delacroix a T. Géricault. V soch. ovlivnil r. především obsahovou stránku tvorby (zdůraznění složitosti psychologie, podtržení afektu a adorace nezkrotné přírody - David d'Angers, F. Rude, A. L. Barye). Idealizace minulosti, která je jedním z charakteristických rysů romant. um., se stala zákl. ideou romant. historizující arch., čerpající z tvarosloví slohových řádů minulosti, zejm. středověku (Ch. Barry a A. Pugin - Parlament v Londýně, K. F. Schinkel, E. Viollet-le-Duc, J. Fischer). V č. výtv. umění reprezentují r. některými složkami svého díla A. Mánes, F. Tkadlík, J. Navrátil, později se prolíná r. s real. v tvorbě J. Mánesa a A. Kosárka; novoromantismus se projevil zejm. v dílech žáků Haushoferovy školy, dále J. Mařáka, M. Pirnera a H. Schwaigra.
