románské výtvarné umění a architektura
románské výtvarné umění, středověké um. od zač. 11.st. do pol. 13.st. (ve Francii do pol. 12.st.), kdy bylo poprvé dosaženo relativně jednotného slohového projevu ve všech evr. zemích. Rom. arch. se časově dělí na ranou fázi (1000-1100) - baziliky a centrály měly převážně plochý strop; vrcholnou (1100-80) - používaly se klenby valené, křížové a kupole; pozdní (1180-1250) - v konstrukcích kleneb docházelo k převýšení, používala se žebra a hrotitý oblouk. Pojem "románský" byl převzat kolem 1820 z lingvistiky; vyjádřil tvarovou podobu arch. motivů s řím. stavebními formami (půlkruhový oblouk, sloup). Na vzniku nového slohu se podílely Francie, Německo a Itálie, které postupně přehodnotily ant., byz., irsko-skotské a karolínské formální dědictví a vytvořily vlastní výtv. projev, který rychle přejímala i další území. - Fr. r. arch. se dělí na lokální školy: jih země byl ovlivněn ant. byz. tradicí (Aquitánie, Provence), zatímco na severu školy normandská, burgundská a v Ile-de-France budovaly odvážné klenební konstrukce. Lokální vývoj je patrný i v Itálii, kde arch. Lombardie a Toskánska se podstatně liší od Apulie a Sicílie. Něm. r. v. u. se dělí podle panovnických dyn. na otonské, sálské a štaufské. V rom. arch. docházelo k seskupování stav. hmot bohatým členěním do stereometrických útvarů (hranoly, válce), jejichž aditivní skladba je umocněna vertikální dominantou věží. Skladba interiéru odpovídá požadavkům liturgickým; chór obohacen věncem kaplí, od hl. lodi oddělen příčnou lodí, často se budoval i západní chór a westwerk - západní dvouvěžová vstupní část s emporou (Německo). Křížové klenby byly určovány vázaným systémem. K význ. profánním stavbám patřily falce a hrady. - Z raných soch. prací známé především slonovinové řezby a zlatnické práce, které zdobily liturgické předměty a kodexy. Kolem 1000 se objevuje první dřevěná plastika (krucifix arcibiskupa Gerona v Kolíně nad Rýnem) a bronzová figurální výzdoba dveří (Hildesheim). Ve Francii vznikla monumentální kamenná plastika ve 2.pol. 11.st. (Languedoc, Burgundsko, Provence), s ní souviselo soch. v sev. Španělsku; samostatnější cestu hledalo soch. v Itálii. Monumentální plastika jako součást arch. tvořila výzdobu portálů a průčelí chrámů, uplatnila se v křížových chodbách a na hlavicích sloupů. Tematicky převládaly eschatologické náměty - Majestas Domini a poslední soud - charakteristické svým expresívním podáním. V rýnsko-mosánské oblasti se rozvinulo kovolitectví a zlatnictví, které dosáhlo vrcholu ve 12.st. a ve svých dílech předznamenalo gotické soch. (Reiner van Huy). - V mal. ant. iluzionismus plně nahradila plošná kompozice s výraznou obrysovou linií a barevnými plochami, které spolu s nápadnými gesty zdůrazňovaly obsahovou stránku zobrazených námětů. Programovost monumentálních maleb určovala liturgie, respektován byl především požadavek didaktický a moralizující. Velký význam knižního mal. v raném období (otonské a sálské) se později udržel jen v Anglii. Nejst. díla deskové malby se kladou do konce 12.st., centrem bylo Toskánsko (Lucca a Pisa). V Čechách se r. v. u. vyvíjelo zejm. pod vlivem něm. umění a trvalo do 1.pol. 13.st. Arch. rozvinula typ rotundy a jednolodního kostela s tribunou. Záp. podněty se projevily zejm. ve stavbě klášterních bazilik (Osek, Tismice); od pol.13.st. se objevuje typ halového trojlodí (Teplá); z profánního stavitelství vynikal Juditin kamenný most v Praze. Soch. (Jakub u Kutné Hory) a nástěnné mal. bylo vázáno na arch., vrcholným soch. dílem dvorského um. je reliéf z Malostranské menší mostecké věže, dokládající vliv it. a fr. raně got. umění. Č. knižní malba byla ovlivněna něm. (Vyšehradský kodex, Augustinův spis De civitate Dei) a byz. mal. (Sedlecký antifonář).
