restituce
restituce [-ty-, lat.] 1. právo uvedení v předešlý stav (tzv. restitutio in integrum neboli naturální restituce), např. uvedení ve stav, v jakém se věc nacházela před způsobením škody. R. se uskuteční tím, že se odňatá věc vrátí; že se zničená věc nahradí věcí stejného druhu a jakosti; že se poškozená věc opraví; 2. památková péče odborné ošetření kult. památky, jejíž vzhled byl zakryt nebo změněn pozdějšími výtv. nebo tech. zákroky; navrácení kult. památky do pův. nebo fragmentárně uchovaného autentického stavu odstraněním pozdějších nevhodných zásahů s max. uchováním um. působivosti; 3. biol. schopnost rostlin a živočichů nahradit zničenou tkáň nebo část těla stejným útvarem, hl. regenerací. V.t. reparace.
