resentiment
resentiment [-se-ty-] 1. psychol. kvalitativně negativní emocionální postoj (cit), projevující se destruktivně směrem od subjektu k objektu (pomstychtivost, nenávist) i směrem k subjektu samotnému (pocit křivdy); 2. filozofie termín myšlení F. Nietzsche, v němž odsuzuje celou žid.-kř. morálku (včetně demokracie a socialismu) jako morálku resentimentu, jež prý popírá ,,vznešenou" morálku pánů. Podle Nietzsche tato morálka r. říká ,,ne" všemu, co na zemi představuje vzestupný pohyb života, zdařilost, moc. Instinkt r. se snažil vynalézt ,,jiný" svět; z pohledu tohoto světa se zdá veškeré přisvědčování životu zlem, vtělením všeho zavrženíhodného. Nietzsche v tom vidí projev ,,dekadentních" instinktů; člověk r. chce učinit lidstvo nemocným. Nietzsche volá po zbavení se ducha r.; chce tak přitakat času, životu, míjení. V pojmu r. se projevuje typický básnivě romantický, idealistický přístup Nietzsche k otázkám morálky.
