radiometrie
radiometrie 1. fyz. měření veličin zářivé energie (hl. v opt. a fyz. ionizujícího záření); 2. geof. obor zabývající se radioakt. vlastnostmi hornin; úzce souvisí s geotermikou. Výsledky radiometrických měření se využívají zejm. při radioakt. karotáži a hodnocení tepelného režimu Země; 3. chem. analytická metoda využívající k určování látek měření buď jejich přirozené či uměle vyvolané radioaktivity, nebo absorpce a rozptylu jad. záření určovaným prvkem (v.t. absorpční a odrazová analýza). Do r. patří i indikátorové metody spočívající v indikaci určovaného prvku radionuklidem, jenž se přidává k analyzovanému vzorku jako stopovač (v.t. izotopová zřeďovací analýza), a radiometrické titrace. Hm. radioakt. látky (a tím také určované látky stabilní, radioakt. indikované) je úměrná intenzitě měřeného záření.
