racionalizace obecně
racionalizace [lat.] 1. psychol. a) strukturace určité činnosti podle rozumových kritérií; zvýšení efektivity prac. postupu na zákl. zavedení rozumově zdůvodněných racionálních (racionalizačních) opatření v dílčích krocích dané činnnosti; b) jeden z obranných mechanismů, jímž se člověk snaží více či méně nevědomě minimalizovat vliv nepřijatelných motivací (pudových přání) prostřednictvím vykonstruovaného zdůvodnění svých postojů a svého chování, které nevyhovují obecně přijatému či přijímanému úzu; proces, v němž subjekt ex post rozumově ospravedlňuje, zakrývá a maskuje skutečnou motivaci svých činů; 2. ekon. zdokonalování fyzické nebo duševní činnosti metodami zajišťujícími efektivnější výsledky práce, a to jak ve výr., tak i v nevýr. oblasti. R. jako obecná metoda zdokonalování výr. a jiných hosp. procesů usiluje o dosažení optimálních výsledků s optimálním vynaložením práce a nákladů. Za zakladatele r. se považuje F. W. Taylor; konkrétními studiemi o zvyšování účinnosti práce děl. ovlivnili r. práce manželé F. B. a L. Gilbrethovi. V ČSR byla 1918 zřízena Masarykova akademie práce jako jedna z racionalizačních institucí navazujících na Taylorovo učení. - R. jako metoda zdokonalování hosp. procesů se používá na mnohých úsecích (r. výroby, r. dop., r. prodeje, r. řízení).
