rétorika
rétorika [řec.], disciplína studující jaz. projev. Zformovala se v 5. až 6.st. př.n.l. ve starověkém Řecku spolu s růstem spol. funkce řečnictví za demokratismu athénských obcí a obrácení pozornosti sofistické filoz. k jazyku; Rozvoj r. pokračoval v Římě, kde se r. postupně sbližovala s liter. a její předmět se zúžil na popis a typologii stylistických prostředků. Později se r. rozpouští v jiných filol. disciplínách. R. je hl. předchůdce stylistiky. Odtud rétorický apod. V.t. rétor.
