ráj obecně
ráj, hebr. eden, edem - místo, kde podle náb. představ přebývají po smrti duše spravedlivých a bohabojných věřících ve věčné blaženosti (kř.) či rozkoši (islám). Hist. se z pův. nediferencované představy říše mrtvých společné duším všech zemřelých vydělila v třídní spol. představa r. a pekla jako dvou aspektů odměny a trestu za pozemský život, utvářená a modifikovaná různými náb. systémy starověku v rozličných podobách (staroeg. r. na svatých polích Aalu, řec. Elysion). Polarita r. a pekla jako odrazu věčného boje dobra a zla byla zdůrazněna v mazdismu, odkud pronikla ve formě spekulativní koncepce círk.-ideol. charakteru zejm. do křesťanství a islámu, v jejichž kontextu byla rozšířena o další diferencující prvky (očistec, předpeklí). Současná teol. se snaží sladit tradiční obraz r. jako utěšené zahrady a pekla jako ohnivého podzemí tvrzením, podle něhož nelze chápat r. a peklo v jejich doslovném (tj. absolutizovaném) významu, ale pouze v jejich fenomenální abstrakci (pocit uspokojení či výčitek svědomí, prožívaný vyvolenými nebo hříšníky).
