psychotechnika
psychotechnika [-ny-], termín zavedený 1912 H. Münsterbergem (1863-1916) jako ozn. relat. samostatné disciplíny zabývající se zjišťováním specifických schopností pracovníků a jejich výběrem pro různá povolání, prac. výcvikem zaměstnanců (tzv. Subjektpsychotechnik) a racionalizací práce a prac. prostředí (tzv. Objektpsychotechnik, hist. základ inženýrské psychol.) v rámci institucionálně výrobní jednotky; jedna z důl. etap formování a vývoje psychol. práce. P., opírající se zejm. o diferenciální psychol., byla v poměrně krátkém časovém období deformována zúžením problematiky na (metodologicky ne vždy adekvátní) výběr a rozmisťování pracovníků, což vedlo k roztržce mezi psychotechnickou praxí a psychol. teorií. Snahy po nezdůvodněném osamostatnění p., znásobené vnášením prvků diletanství do rutinní praxe, vedly k hrubým nedostatkům, jež se staly předmětem široce zal. kritiky a jež vyústily v pokles významu p. a ve zdůraznění důležitosti soc. psychol. problematiky v rámci hosp. praxe (human relations).
