psychopatie
psychopatie [-ty-, řec.], psychopathia porucha osobnosti spočívající v disharmonii její struktury, tj. v nadměrném zvýraznění nebo potlačení jedné (monosymptomatické p.) nebo několika (polymorfní p.) jejích složek; odtud psychopat - osoba trpící p. a psychopatický - např. psychopatické jednání. Nosologicky je p. nejednotně vymezovaný okruh duševních poruch (resp. jejich příznaků) nejednoznačné etiologie, zasahující pudové, emocionální, volní či smíšené determinanty klinického obrazu postiženého; ireverzibilní (nevratná), soudržnost jáské struktury neohrožující dekompozice osobnosti, ovlivňující chování nemocného buď přímo (manifestní psychopatické projevy charakterizované specificky utvářenou asociálností), nebo nepřímo (obtížně diagnostikovatelné psychopatoidní rysy, překrývané normálními projevy jedince). Všechny formy p., které jsou na rozdíl od chorobného procesu psychózy stavem (stacionární poruchou), mají konstituční základ, který se modifikuje v průběhu individuálního vývoje; i když je nelze zcela odstranit, je možné je v některých případech aplikací vhodných výchovných a výchovně terapeutických postupů kladně ovlivnit. Klasifikace typů p. vychází nejčastěji z identifikace postižených složek osobnosti. Poněvadž hranice mezi psychopatickou a normální osobností je pohyblivá a široká, hovoří se někdy spíše o psychopatických rysech (zejm. u dětí a mladistvých), které mohou vytvářet různé kombinace s dalšími duševními poruchami či jejich příznaky a které nezřídka ústí v trestné činnosti. V.t. anetopatie; sociopatie.
