psychologie porozumění
psychologie porozumění, psychologický směr odmítající kauzální, přírodovědecky orientovaný výklad psychických fenoménů a preferující intuitivní vcítění jako prostředek odhalení zákonitostí duševního života člověka. Cílem p. p., vzniklé na přelomu 19. a 20.st. jako reakce na prosazující se pozitivistický model psychol. zkoumání, bylo odhalovat smysluplné souvislosti duševního života jedince, porozumět jeho motivům a životním orientacím ve všech aspektech jeho existence. To vedlo v době vzniku p. p. k zařazení psychol. do okruhu tzv. duchovních věd, kam byla řazena např. i historie. Na rámcové pojetí p. p. navázali později mj. E. Spranger, K. Jaspers a H. Gruhle (1880-1958). Současná věd. psychol. uznává význam prožitkových fenoménů v životě člověka, avšak vymezuje jim dílčí funkci v komplexním systému psychické činnosti. Nejvýrazněji se základní trend p. p. projevil ve vývoji psychoterapie (vznik terapeutických směrů, škol, metod a technik, formovaných zejm. na pozadí existencionalismu a dynamické psychologie). V.t. rozumějící psychologie.
