psychoid
psychoid [řec.], termín uměle vytvořený v 1. polovině 20. století ve snaze vysvětlit souvislost biol. a psychických vlastností hmoty v rámci .,univerzální interpretace duševna"; hypoteticky vysouzená vlastnost (.,jednotka") psychobiologického charakteru odkazující na filoz. kategorii entelechie. Podle metafyzicky orientovaného představitele vitalismu H. Driesche zprostředkující činitel mezi hmotným (fyzickým) a nehmotným (psychickým), vyplnující ,.mezery" fyzikálních jevů jako entelechiální princip, blízký Wundtovu pojmu apercepce. Podle vitalistického výkladu paměti E. Bleulera (paměť jako funkce spojující vědomí s hmotou) zvl. faktor, představující neurcitelný pocátek paměti, která je vlastní i neorganické hmotě; spekulativní předpoklad plasticnosti hmoty, umožňující vštěpování psychických dat na nejobecnější úrovni (p. jako potenciální možnost ,,být psychickým").
