psychický proces
psychický proces, elementární součást psychické aktivity jedince charakterizovaná svým obsahem, zaměřením a relat. samostatností (,,procesuální nedělitelností, uzavřeností"); neuropsychická aktivita, vytvářející spolu s psychickými vlastnostmi a stavy psychickou strukturu subjektu v kontextu formování více či méně složitých odrazů vnějšího i vnitřního prostředí; dispoziční základna (forma) psychického pohybu, vznikající a probíhající v jednotě s činností. Přesto, že p. p. byl chápán různými směry a školami velmi odlišně (asocianismus, behaviorismus, gestaltismus, fenomenologie), existují jeho obecně platné charakteristiky, které lze shrnout následovně: p. p. představuje vnitřní aktivitu subjektu, zprostředkovanou materiální bází CNS a funkčně neoddělitelnou od vnějšího prostředí (objektivní reality); jako takový je p. p. zprostředkovatelem reálné interakce (relace) jedince a prostředí (podnětové struktury okolí) na všech úrovních psychiky, čitím počínaje, psychickou regulací činnosti, vytvářením hodnot a spol. vědomí konče. Jako složitě determinovaná složka lidské psychiky má p. p. svůj obsah, průběh a výsledky; tyto atributy p. p. jsou závislé na individuálních dispozicích jedince, na spol. vývojových faktorech a na charakteru aktuálně stimulující situace. Otázka iniciace, energetizace, rozsahu (vymezitelnosti) a komplexnosti p. p. nebyla dosud jednoznačně zodpovězena. Proto se v psychologii spíše hovoří o souboru psychických procesů (procesy vnímání, představování, motivační procesy) než o psychickém procesu izolovaném.
