pseudoepigrafy
pseudoepigrafy, písemné památky z okruhu žid. intestamentální liter. (tj. z období mezi Starým a Novým zákonem), vzniklé pravděpodobně v rozmezí 200 př.n.l. - 100 n.l., které nebyly zařazeny do Starého zákona, ani (na rozdíl od tzv. apokryfů) do jeho řec. překladu (Septuaginty ). Zahrnují pseudoepigrafní legendy (Aristeův dopis, kniha Jubileí, Utrpení Izaiášovo), pseudoepigrafní básnictví (Žalmy Šalomounovy), pseudoepigrafní poučný spis (Čtvrtá kniha Makabejská) a tzv. Apokalypsy (Knihy Sibyliny, Henochovská literatura, Nanebevzetí Mojžíšovo, Čtvrtá kniha Ezdrášova, Syrská a řecká Baruchova apokalypsa, Závěti dvanácti patriarchů, Život Adama a Evy.)
