provensálská literatura

provensálská literatura, liter. hist. území Provence v provensálském jaz. Písemná je známa asi od 10.st., předtím rozšířena ústní poezie. Vrcholu dosáhla zhruba v l l.-13.st. ve dvou obdobích oddělených na zač.13.st. náb. válkami. Největší rozkvět zaznamenala od konce l l.století - vynikla lyrika trubadúrů (Vilém IX., hrabě z Poitiers, 1071-l 127; Guillaume de Cabestanh, 2.pol. 12.st.; Bernart de Ventadorn, † po 1120), jež se stala vzorem všem okolním národům. Hl. námětem podle kurtoazního kodexu byla stylizovaná ideální láska k vdané paní, ale též křižácké výpravy a feud. spory s protiklerikálním zaměřením často sat. zabarveným. Po náb. válkách (13.st.). ztratila provensálská kult. jednotný charakter, tvorba trubadúrů upadala a objevila se liter. náb. povahy, psaná často v místních dialektech (G. Riquier, 1250-1294). Ve 14.-18.st. se převážně rozvíjela liter. v místních dialektech. V pol. 19.st. se p. l. a jednotný jazyk pokoušelo vzkřísit hnutí félibrů (zejména básníci F. Mistral a J. Roumanille), které přesáhlo oblast literatury. K jeho rozpadu došlo na zač. 20.st. V souč. řada spisovatelů usiluje o nové vzkříšení p. l. (lit. čas. c ), většina autorů však píše současně i francouzsky.