protikrál

protikrál, v řím.něm. říši panovník zvolený částí knížat (od 13.st. kurfiřtů) proti vládnoucímu králi (císaři); někteří p. získali časem plné uznání (Fridrich II., Karel IV.), jiní hráli jen podřadnou polit. roli, většinou ve službách papeže (Jindřich Raspe).