proroci
proroci, hlasatelé určitého náboženství či náb. přesvědčení, opírající se o vizionářské předpovídání budoucích událostí; jedinci obdaření údajným posláním zvěstovat boží vůli. Význ. místo zaujímali v judaismu, v jehož rámci vystupovali v 11.-2. st. př.n.l. jako hlasatelé autoritativních výroků a jejich souborů, zachovaných v textech Starého zákona; výzvy p. charakteristické bohatými metaforami a alegoriemi se staly účinným nástrojem boje za neformální náb. a sociální jednotu ve starověkém Izraeli. V islámu je uznáván za největšího z p. Muhammad, za jednoho z mnoha dalších i Ježíš Kristus. Význ. hist. a lit. památkou jsou tzv. knihy prorocké, tvořené skupinou starozákonních textů, jejichž autorství se připisuje bibl. prorokům. Čtyři z nich se pokládají za "velké" (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel), dvanáct za "malé" (Ozeáš, Joel, Ámos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš). Řazení prorockých knih ve Starém zákoně neodpovídá časové posloupnosti jejich vzniku. Některé knihy obsahují více částí napsaných různými autory (např. z 66 kapitol Knihy Izaiášovy vznikly kapitoly 1-39 v 2. polovině 8.st. př.n.l., kapitoly 40-55 v období zajetí Židů; v bibl. liter. se tato část nazývá Deuteroizaiáš; posledních 11 kapitol, Tritoizaiáš, se řadí do pozdějšího období). Autorství více prorockých knih je určeno pouze formálně, poněvadž nelze přesně identifikovat jejich skutečné tvůrce. - Podle období vzniku se prorocké knihy dělí na skupiny vzniklé před žid. zajetím (knihy proroků Ozeáše, Ámose, Micheáše), v období zajetí (knihy proroků Jeremiáše, Ezechiela, Abdiáše) a v pozdějších obdobích (knihy proroků Jonáše, Joela, Daniela). Ústředním motivem prorockých knih je snaha o vysvětlování příčin utrpení a neštěstí Židů, kteří tuto skutečnost (zejm. pod vlivem učení o vyvolenosti Izraele bohem) nechápali. P. usvědčovali Židy z porušení slibu, který dali Jahvovi, a veškeré neštěstí, pohromy a utrpení vysvětlovali jako trest za náb. nepravost a liknavost lidu Izraele. Vedle předpovídání ještě větších útrap i blížící se spásy v podobě Mesiáše obsahují prorocké knihy i hist. cennou výpověď o protestu nižších vrstev žid. obyv. proti sociální struktuře společnosti ve starověkém Izraeli, která svým charakterem vystupování proroků nejen umožnila, ale do jisté míry i sama vyvolala.
