programní hudba
programní hudba, termín hud. estetiky, vztahující se k instrumentální hud. a kladený do protikladu s pojmem abs. hud.; p. h. vyjadřuje hud. prostředky mimohud. děj, jev nebo určitou myšlenku (program). P. h. je spojena zejm. s tvorbou 19.st. (symf. báseň, programní ouvertura, programní symfonie; H. Berlioz, R. Schumann, F. Liszt, B. Smetana, M. P. Musorgskij, N. A. Rimskij-Korsakov, P. I. Čajkovskij, Richard Strauss, Z. Fibich, V. Novák, J. Suk), avšak principy programnosti jsou známy již od antiky, objevují se též např. v it. madrigalu 14.st., ve skladbách C. Janequina, v hudbě angl. virginalistů a fr. clavecinistů, v sonátách J. Kuhnaua a některých dílech J. S. Bacha, J. Haydna a zejm. L. van Beethovena.
