princip superpozice
princip superpozice, fyz. princip, podle něhož výsledná síla F působící na hmotný bod podrobený souč. působení dílčích sil F 1, F 2, ... je dána jejich vektorovým součtem F = F 1 + F 2 + + . . .; podobně platí p. s. pro výsledné zrychlení, rychlost, výchylku, intenzitu elmag. pole, amplitudu akustických vln aj. V kvantové mech. spočívá p. s. v tvrzení, že jsou-li realizovatelné dva stavy kvantového systému, je realizovatelný i každý stav daný lineární kombinací příslušných vlnových funkcí. V souladu s principem superpozice je Schrödingerova rovnice lineární.
