predikace

predikace [-dy-, lat.], přisuzování - jaz. druh syntaktického vztahu mezi podmětem a přísudkem (predikátem), kterým se podmětu přisuzuje určitá činnost, stav nebo vlastnost jako původci, cíli akce, nositeli stavu nebo vlastnosti ap., a vzniká tak věta dvojčlenná. P. se formálně vyjadřuje mluvnickou shodou přísudku s podmětem v osobě, čísle, popř. rodě.


zpět