pozemkové knihy
pozemkové knihy, veř. knihy určené k záznamům vkladů o držbě a vlastnictví nemovitostí; spravované původně soudy, dnes státními notářstvími v obvodu jejich působnosti. Do p. k. se v ČR a SR již zápisy neprovádějí. Od vydání zák. o evidenci nemovitostí (1. 4. 1964) do 90. let. 20. st. se pohyb nemovitostí registruje prostřednictvím okr. orgánů Ústřední správy geodézie a kartografie. Od 90. let 20. st. nahrazeny katastrálními úřady. Počátky p. k. souvisejí se vznikem desk zemských a trhových desk dvorských; poddanské pozemky byly evidovány od 14.st. formou urbariálních poznámek. První existující p. k. v č. zemích je kniha žitenická z konce 15.st. Od 16.st. počet p. k. rostl. Nejprve byly vedeny v rámci panství průběžně podle pohybu nemovitostí a břemen na nich váznoucích. K unifikaci docházelo až v 19.st. po vyvázání pozemků (1848), 1874 byl vydán zák. o zakládání p. k. (gruntovních knih), které byly vedeny při okr. soudech.
