povstání sipáhíů 1857-1859
povstání sipáhíů 1857-1859, povstání v Indii proti brit. koloniálnímu panství; jeho voj. jádrem byli sipáhíové, vedli jej ind. feudálové; probíhalo hl. v sev. Indii mezi Paňdžábem a Bengálskem. Povstání bylo reakcí n.a sílící kolon. útisk a zhoršující se hosp. a vnitropolit. situaci. Bezprostřední příčinou bylo zavedení nových patron, konzervovaných údajně vepřovým a hovězím tukem, což vyvolalo odpor hinduistů i muslimů; význ. roli sehrála i propaganda wahhábovců. 10. 5. 1857 se vzbouřila posádka v Mérathu a s podporou okolního obyv. obsadili vzbouřenci i Dillí. Zde donutili Baháduršáha II., aby se prohlásil vládcem Indie a stal se nominální hlavou povstání. Dalšími povstaleckými centry se stala m. Kánpur a Lakhnaú. Povstalci se rozhodli pro obrannou taktiku, a tím Britům umožnili povstání lokalizovat a převzít iniciativu. V červnu 1857 Britové dobyli Váránasí a Iláhábád, v červenci porazili Nánu Sáhaba, 19.9. dobyli Dillí, 19. 3. 1858 padlo Lakhnaú. Povstalci pokračovali v boji (Lakšmí Báí, Tántja Tópé), do dubna 1859 postupně poraženi. Přes porážku vedlo p. s. k některým změnám ve správě kolonie: 2. 8. 1858 byla zrušena angl. východoind. spol., lndie se stala brit. korunní kolonií, Británie vedla opatrnější polit. vůči ind. feudálům.
