povídka
povídka, kratší prozaický útvar s jednoduchou fabulí. Od novely, s níž souvisí a někdy splývá, se liší volnější stavbou děje. Význam p. vzrostl v 19.st. s rozvojem krit. real.; ve 20.st. patří povídka k nejrozšířenějším žánrům (E. Hemingway, W. Faulkner, M. Gorkij, I. E. Babel, A. Moravia, W. Saroyan, S. Zweig, v č. liter. J. Hašek, K. Čapek) a specializuje se podle zaměření a tematiky (vědeckofantastická, reportážní, psychol., sat., autobiografická). Básnická p. (R. M. Rilke, R. Jeffers, J. Hora, V. Holan) se vyvinula především z tradice romant. lyrickoepické básně (G. G. Byron, A. S. Puškin). P. je drobný prozaický útvar, krátké vyprávění. Ve folkloristice positivistického období (od konce 19. stol.) pojem lidová povídka zahrnul všechny žánry lidové prózy. V terénní praxi totiž folklórní druhy a žánry vzájemně splývají. Pod pojmem p. bývá proto zahrnuta vlastní pohádka, pověst, anekdota, humorka, legenda i vyprávění ze života.
