poustevnictví
poustevnictví, forma náb. askeze jako výraz vnitřního přesvědčení či reakce na oficiální círk., polit. a spol. poměry; způsob života odlišující se od spol. osvojených norem a zvyklostí zejm. zdůrazněním sociální izolace a asketismu. Podle kř. tradic zasvěcení života jedince v modlitbách a pokání bohu na osamělých místech buď v úplné odloučenosti - eremité, poustevníci - nebo v mnišské komunitě - monachové (od řec. monastérion - klášter, mniši).
