potenciometrie
potenciometrie, elektrochem. analytická metoda k stanovení látek měřením elektromotorického napětí galvanického článku, tj. potenciálového rozdílu mezi indikační elektrodou ponořenou do analyzovaného roztoku a srovnávací (referentní) elektrodou a konstantním potenciálem. Metoda slouží i k určení bodu ekvivalence při potenciometrických titracích. Potenciál indikační (iontově selektivní) elektrody je úměrný aktivitám daných látek v roztoku a měří se elektronkovým nebo tranzistorovým voltmetrem. Indikační elektrody jsou např.: skleněná k určení aktivity vodíkových iontů (pH); platinová - při oxidačně redukčních titracích; stříbrná - v argentometrii. Potenciometrické titrace za použití dvou stejných (např. platinových) elektrod spojených se zdrojem konstantního proudu se nazývají bipotenciometrické titrace.
