posuv
posuv 1. fyz. a tech. a) ozn. změny vlastností (charakteru) daného objektu. např. posuv citlivosti příjmu k vyšším vlnovým délkám, posuv spektrálních čar vyzařovaných daným objektem; b) při řízení pohybových mechanismů přemísťování řízené části po požadované trajektorii. Podle rychlosti přemísťování se rozlišuje rychloposuv, prac. posuv, mikroposuv; podle charakteru řídícího momentu spojitý (servosystém s plynulým řízením), skokový (řízení krokovým motorem). Ve stroj. technol. vedlejší pohyb, který vykonává nástroj nebo obrobek obvykle kolmo ke směru hl. (řezného) pohybu při obrábění. Udává se v mm za otáčku vřetena nebo v mm . min 1. V číslicové tech. prostředek pro změnu významu (hodnoty) daného operandu, např. posouvání informace v posuvném registru, posouvání desetinné čárky při aritmetických operacích; 2. astr. a) rudý p., prodloužení vlnových délek světelného záření, způsobené vzdalováním objektu nebo gravitační přitažlivostí objektu, která snižuje energii vylétávajících fotonů (gravitační rudý p.); b) modrý p., zkracování vlnových délek, způsobené přibližováním objektu; 3. hor. vodorovný pohyb nadložních vrstev. Vyskytuje se jen v místech, které jsou podrubány plnou účinnou plochou (na okraji kotliny - propadu).
