poradenství psychologické
poradenství psychologické, 1. systém diagnosticko-prognostické, výchovné, rehabilitační a reedukační péče o děti a mládež, realizovaný prostřednictvím krajských, okresních a obvodních pedag.-psychol. poraden na celém území ČR a SR, spravovaných a řízených odbory školství příslušných nár. výborů. Předchůdcem těchto poraden byly pedologické ústavy, jejichž status se před 2.svět. válkou změnil z pův. městských zařízení na zařízení zemská. Po 2. svět. válce vznikly tzv. Zemské třídicí stanice, přejmenované na Sociodiagnostické ústavy, jejichž vedení přešlo do kompetence min. zdravotnictví. Tyto ústavy byly později změněny na ambulantní psychiatrické poradny pro děti a mladistvé. V 60. a 70.letech vznikaly (nejprve na krajské, poté na okresní a obvodní úrovni) pedag.-psychol. poradny vedené psychology, s psychiatrickou péčí na konziliární úrovni. Činnost těchto poraden, určených pro děti předškolního a školního věku a pro dospívající mládež, se zaměřuje na problematiku vychovatelnosti a sociální či spol. zařaditelnosti oligofrenních jedinců, na otázky vedení, výchovy a uplatnění dětí a mladistvých s poruchami chování nejrůznější etiologie (nevyhovující adaptabilita, juvenilní delikvence), na terapeutické a výchovné usměrňování dětí s neurotickými příznaky, s vážným poškozením CNS (encefalopatie) či s psychickými alteracemi vzniklými v důsledku smyslových nebo somatických poruch a na některé specializované okruhy nápravně didaktického vedení narušených mladistvých (drogové závislosti). Pedag.-psychol. poradny se rovněž účastní řešení problémů spojených s profesionálním zařazováním mladistvých se změněnou pracovní schopností a problémů týkajících se pravidelné péče o děti umístěné v ústavech nejrůznějších typů. Vedle rutinní práce zpracovává většina poraden získaný materiál i z hledisek věd. a výzkumných. - Pracovní postupy užívané v p. p. zahrnují anamnestická, sociálně psychologická, psychodiagnostická, pediatrická, psychiatrická, neurologická a další odb. lék. vyšetření (např. interní, en dokrinologická, foniatrická), jejichž hl. smyslem není stanovení diagnózy, ale formulování návrhu terapeutického, výchovného, vyučovacího či resocializačního opatření týkajícího se vyšetřovaného jedince. Význ. postavení v p. p. zaujímá speciální pedagogika a defektologie, umožňující aplikaci speciálních psychologických a didaktických testů i dalších úzce zaměřených postupů a metod; 2. systém diagnosticko-prognostické, respektive terapeuticko-nápravné péče o dospělé, realizovaný sítí specializovaných poraden (manželských a předmanželských, poraden zabývajících se drogovými závislostmi, poraden pro vysokoškolské studenty), na krajské, okresní někdy i obecní úrovni; 3. v širším smyslu odb. psychol. činnost směřující k objasnění psychol. kontextu určitého problému v rámci příslušného resortu, oboru, podniku a podobně.
