polyteismus
polyteismus [-iz-], víra v existenci více bohů; z hlediska hist. náb. vývojový stupeň mezi animismem a monoteismem. Klasicky byl p. rozvinut u starověkých národů, zejm. v ant. Řecku. Charakteristickými rysy p. je rozrůznění božstev podle hl. oblastí přírody a nejdůl. lidských činností a plynulý přechod mezi vlastními bohy a hrdiny, démony, popř. i vladaři. Postupně s prohlubováním diferenciace společnosti se hierarchie bohů vyostřuje a vytvářejí se představy hlavních a nejvyšších bohů, což připravovalo a naznačovalo přechod od polyteismu k monoteismu. I monoteistická náb. však zachovávají některé stopy polyteismu, např. křesťanství trojjedinost boží, kult svatých. V.t. monoteismus.
