polarografie
polarografie, obor analytické chemie; elektrochem. metoda spočívající na měření závislosti intenzity stejnosměrného proudu na plynule se zvětšujícím napětí při elektrolýze analyzovaného vzorku v polarografu pomocí soustavy polarizovatelné (rtuťové kapkové) a nepolarizovatelné (vodíkové) elektrody. Ze získaných polarograf. křivek (vln) se srovnáním se standardem zjistí půlvlnový potenciál, charakterizující určovanou látku, a změří se výška vlny úměrná její koncentraci v roztoku. P. se používá v chem. prům., metalurgii, geol., potr., lék. a při kontrole čistoty životního prostředí, k určování velkého počtu anorg. i org. látek vyskytujících se v různých materiálech i ve stopových koncentracích, k vysvětlení kinetiky některých reakcí při řešení struktury org. látek. Zakl. p. je J. Heyrovský.
